Do Prostějova přišel v zimní pauze stabilizovat post brankáře, který byl na podzim v určitých pasážích rozkolísaný. Osmadvacetiletý Luděk Vejmola, rodák z nedalekého Vyškova, má zkušeností dostatek, vždyť prošel prvoligovými kluby a chytal i v mládežnické reprezentaci. V eskáčku se usadil na postu jedničky s cílem být příslovečnou pevnou poslední instancí defenzivy.
Mohl bys zhodnotit pondělní utkání s rezervou Sigmy?
„Pro mě je to těžké hodnocení. Zápas se dal zvládnout minimálně na remízu, jsme si toho vědomi. Bohužel se nám zatím příliš nedaří v šestnáctkách, kde se zápasy rozhodují. V útočné fázi nedokážeme vážně ohrozit branku soupeře. Musíme prostě přidat jak v ofenzivě, tak v defenzivě.“
Dá se to přičíst poměrně významným změnám v kádru a postupnému sehrávání nového kolektivu?
„Bylo by to hrozně jednoduché po příchodu nových hráčů, abychom si řekli, budeme hrát tak a tak a za týden porazíte kohokoli. Tak to nefunguje. Je potřeba si na sebe navyknout, zažít automatismy v zápase a hlavně věřit tomu, že dobře pracujeme, což je fakt. A věřit tomu, že to bude přinášet výsledky. Sám tomu věřím a od mého příchodu mám z týmu dobrý pocit. Jde o to přetavit to do výsledků.“
Hrát na Andrově stadionu bylo jistě příjemné, projevil se nějak na hře kvalitní prvoligový trávník, který jste měli k dispozici?
„Myslím si, že ano. Od začátku jsme měli v hlavě, že terén je lepší a že chceme od začátku víc kombinovat, víc hrát, být víc na balónu. V tomto období jsou trávníky suché, i když tento byl rovný, ale pořád to prostě dost skáče.“
Do Prostějova jsi přišel s nějakými očekáváními, plníš roli brankářské jedničky, jak se ve stále ještě poměrně novém prostředí cítíš?
„Libí se mi tady, kluci v kabině jsou fajn, stejné platí o lidech okolo fotbalu. Je pouze na nás, jak na hřišti budeme pracovat a jaké výsledky budou. Za sebe mohu říct, že jsem spokojený, že jsem do Prostějova přišel a věřím, že to bude úspěšná štace.“
V sobotu nás čeká docela výzva, aktuální lídr tabulky a vážný adept na přímý postup. Co od utkání očekáváš?
„Já vůbec nic. Já se připravuji úplně stejně do každého zápasu, ať hrajete přátelák s divizním týmem nebo s prvoligovým. Jdeme hrát svůj fotbal, přičemž samozřejmě respektujeme sílu soupeře. Když budeme hrát to, co po nás trenér chce, a budeme to plnit všichni do jednoho, tak můžeme porazit kohokoli. S tím do nadcházejícího zápasu musíme jít.“
Samozřejmě bude záležet i na divácích, kdy jindy by měli přijít podpořit tým než na takového soupeře?
„Jistě nám pomůže, když lidé v hojném počtu přijdou podívat se na slušný fotbal (úsmev). Budeme jenom rádi, když nás v domácím prostředí podpoří.“
